Nemoci


JAK VYPADÁ ZDRAVÁ MYŠKA 

Zdravá myška je štíhlá, nikoliv vyhublá, ideálně ani ne obézní (byť např. červené variety na tloušťku geneticky trpí). Má lesklý kožíšek, srst hladkou a uhlazenou u těla (s ohledem na varietu - například rozety a astrexové ji mají přirozeně načechranou) bez známek parazitů, holích míst (samozřejmě s výjimkou úplně či částečně bezsrstých jedinců), bez jizev, strupů, pupínků, začervenalých míst a bouliček. Kůže je elastická, po vytvoření kožní řasy se vrací ihned zpátky. Dýchání by mělo být plynulé a téměř neslyšitelné bez pšikání, vrkání či pískání. Myška by neměla mít výtok v oblasti očí, čumáčku, řitního otvoru ani jinde. Projevuje se na první pohled zvědavě a čile. Nesmí sedět shrbeně, být dezorientována, motat se, naklánět hlavu, narážet do předmětů, vykonávat trhavé pohyby a trpět průjmem.
Před koupí každé myšky je dobré zkontrolovat její celkový stav a pak ji pravidelně pozorovat, zda netrpí žádnými neduhy. Může se stát, že i přes sebelepší péči onemocní - je to laboratorní zvířátko po mnoho let chované pro pokusy na výzkum léků, tudíž je k různým komplikacím náchylnější než jiné původně volně žijící druhy domácích mazlíčků.
Pozor !! Lepší než se pokoušet o vlastní diagnostiku na základě tohoto nebo jiného textu s čistě informačním charakterem, je vždy jistější se o léčbě poradit s veterináři nebo zkušenějšími chovateli.
U myšek je díky rychlému průběhu onemocnění obvykle nutné jednat okamžitě a nesprávný pokus či zaváhání by ji mohli stát i život. Nejen z tohoto důvodu je lepší problémům předcházet. Prevence je důležitá jak v chovu, tak u mazlíčků. 

ZÁKLADNÍ PREVENCE 

Prevence je občas opomíjenou součástí péče o zdraví, přesto patří mezi tu nejzákladnější a nezbytnou. Dodržováním několika zásad se vyhneme do budoucna mnohým problémům. 

  • Platí pořekadlo, že čistota je půl zdraví. Mezi základní hygienu myšek patří pravidelné měnění podestýlky i pitné vody a odstraňování starých zbytků jídla. 
  • Před umístěním krmení, hračky i podestýlky, zejména pak sena, větviček a jiných přírodních produktů (kupovaných i venku nalezených) je vhodné je vždy přemrazit či jiným způsobem zničit možné parazity a bakterie, které se tu mohou vyskytovat. 
  • Kvalitní krmení velice přispívá k celkové kondici a obranyschopnosti myšky. Může jí dokonce výrazně prodloužit život. Krmivo by nemělo obsahovat příliš solí, jednoduchých cukrů ani barviv nebo konzervantů, naopak by mělo zabezpečit všechny potřebné živiny ve správním poměru, vitamíny a minerály. Též množství potravy je důležité, aby myška nebyla moc obézní a nebo naopak netrpěla hlady.  
  • Při chovu více myšek je potřeba u nově příchozích jedinců udržovat karanténu, která by měla trvat minimálně 3 týdny a spočívat v tom, že k sobě stávající a nové myšky nemají přístup a nemůžou se vzájemně nakazit případnými chorobami. Ideální je, pokud jsou umístěny v místnostech s oddělenou cirkulací vzduchu. 
  • Pokud se během karantény i při běžném společném životě myšek objeví známky nemoci, je též nutné je od sebe separovat, dokud nebudou všechny v pořádku. 
  • Před manipulací s myškou by si měl chovatel umýt ruce. Pokud je nachlazený, tak omezit kontakt nebo alespoň dávat pozor, aby na myšku nepšikal a nekašlal.
  • Není vhodné půjčovat myšky do rukou velkému množství lidí, zvláště pak například na výstavách a jiných hromadných akcích, kde je více hlodavců. 
  • Manipulace s myškou by měla být opatrná vzhledem k její drobné stavbě. 
  • Prostředí by mělo být bezpečné, aby nehrozil úraz jak v ubikaci, tak mimo ni. 

Při přivezení nové myšky domů je dobré nejen udržovat karanténu (oddělit ji od stávajících hlodavců) a poctivě ji sledovat, jestli je v pořádku a nejeví známky onemocnění, ale i preventivně ošetřit proti možnému výskytu parazitů a to jak vnitřních, tak vnějších.
Universálním prostředkem je Stronghold, který působí proti vnitřním i vnějším nezvaným návštěvníkům. Přípravek aplikujeme ideálně myšce za krk - toto místo je nejvhodnější, protože si ho ani při čištění neolízne a přípravek se kožním mazem dostane po celém těle. Jiné pipety pro psy a kočky nejsou pro hlodavce vhodné. Například Frontline a další mohou být už při mírně zvýšené koncentraci smrtelné. Neznámé a neověřené přípravky proti parazitům nepoužívejte a raději se poraďte s odborníkem na drobné hlodavce.
Přítomnost parazitů je dobře identifikovatelná jako problémy s kůží (vnější) a s trávením (vnitřní). Tyto komplikace však nemusí být způsobeny jen jimi, ale mívají i jiné příčiny. 

PROBLÉMY S KŮŽÍ

Vnější parazité

U myší se neprojevují vždy jen přítomností "drobných broučků" v srsti. Obvyklí jsou neviditelní parazité, které můžeme pozorovat díky různému podráždění kůže. Ošetření by se mělo provádět třikrát za sebou (nebo jinak, pokud to návod daného přípravku přesně popisuje), aby se zneškodnila úplně všechna vývojová stádia parazitů. Kromě svrabu obvykle stačí běžně dostupné antiparazitní přípravky jako například Biokill. 

  • Všenky jsou typickým myším parazitem, který se živí pokožkou a jejími šupinkami. Jsou sice okem viditelné jako 1 - 2 milimetrů velké, rychle se pohybující žlutobílé tečky, ale chovatel si jich obvykle (zvláště u myší se světlou barvou) všimne až v případě, kdy způsobí vřídky nebo v dalších pokročilejších stádiích až otevřené krvavé rány. Jejich výhodou je, že se dají částečně "nachytat" pomocí běžné lepící pásky. Bez léčby dochází postupně až k anémii. 
  • Svrab je o něco zákeřenějí. Můžeme ho rozdělit na mírnější kožní formu a o něco hůře léčitelnou ušní formu. Oba typy jsou způsobeny drobnými, okem neviditelnými parazity, jejiž samičky si v kůži hloubí pro nakladení vajíček cestičky, živí se mazivem a kožním epitelem. Svrab se projevuje opět velkým svěděním a následným rozškrabáním kůže. Diagnostiku přesně provede veterinář seškrabem poškozené tkáně a následnou mikroskopickou identifikací. Proti svrabu nejsou účinné všechny prostředky - jistotou je Stronghold. Léčbu lze provádět též Ivermectinem, Selamectinem, Doramectinem či jiným veterinárními přípravky. 
  • Blechy jsou vzácné. U myší se mohou vyskytnou při kontaktu s postiženým zvířetem (například s volně žijícím nebo má-li je přítomný pes či kočka v srsti). 
  • Klíště může myška chytit jen při pobytu venku. Postačí mechanické odstranění. 

Alergie

Ať už potravinové nebo jiné též projevující se na kůži, s alergiemi se u myšek můžeme setkat stejně jako u lidí či jiných zvířat. Jedná se o přecitlivělost a extrémní (neopodstatnělou) odpověď imunitního systému na určitou látku v prostředí. Léčení logicky není úplně možné a jediným řešením je přijít na to, co je alergenem a následně se mu vyhýbat nebo jeho přítomnost co nejvíce omezit. Nejčastěji to může být například nějaký druh kovu (nikl, stříbro), parfémované hobliny, parazité, antiparazitické, dezinfekční přípravky ale i složky potravy jako jsou zrniny, mléčné výrobky či určité rostliny (zelenina / ovoce).
Alergie se jako většina kožních onemocnění projevuje začervenáním, pupínky, stroupky a nebo i přímo rozškrábním. Po odstranění alergenu příznaky pomalu ustupují. 

Špatné krmení 

Pokud myšce něco chybí nebo naopak přebývá, obvykle je to zřejmé na stavu srsti a kůže (a dalších možných příznacích jako průjem, apatie atd.). Podle náhlého zhoršení v této oblasti můžeme identifikovat nemoc, ale i nedostatky v naší péči, zejména pak ve stravování. Škodit může příliš nebo naopak málo tuků i bílkovin, všelijaké granule plné barviv, solí a konzervantů a jiné nevhodné složky stravy. Tyto chyby ve výživě způsobují svědění kůže a její následné rozškrabání. První pomocí je zjednodušení jídelníčku na nezbytné složky (zrniny), na které je myška zvyklá a mají dostatek vlákniny. 

Lysání

Vypadávání srsti a různá holá místa mohou být mimo alergie, přecitlivělosti a dalších problémů způsobeny i samotným chováním myšky, kdy si navzájem vytrhávají chlupy nebo si je sami o mříže klece vydírají. Řešením je separace od ostatní, jedná-li se o "holení" svých spolubydlících (obvykle té myšky, která jako jediná zůstala bez lysin) a nebo v případě dření o klec přestěhování do boxu či terária. Lysání na tvářích a bocích bývá někdy výjimečně způsobeno hormonální poruchou - ta nemá za následek obvykle svědění a tudíž ani žádné rozškrabání. Na zdraví dále myšku neohrožuje a zatím se nijak neléčí. 

Plísně 

Nejčastějšími původci jsou rody Trichophyton a Microsporum. Onemocnění je svědivé a začíná se projevovat první okolo čumáku a uší. Je přenosné nejen na ostatní myši, ale i na člověka, tudíž je nutné dodržovat přísnou hygienu. Diagnostika ke zjištění původce je UV lampou nebo kultivací. Provádí ji veterinář. Léčí se pomocí antimykotik. 

Zranění

Jizvy mohou být způsobeny nebezpečnými předměty v ubikaci a nebo si je mohou přivodit myšky navzájem - zejména, pokud se dostanou k sobě samci. Vyloučeno není ani zranění jinými druhy jakou jsou potkani, větší ptáci nebo fretky - ti instinktivně myši zabíjejí. Ublížit může i nehlídaný pes nebo kočka. Mírnější zranění se jen desinfikuje a hlídá se, aby se při hojení nezanítilo. Šití v případě hlubších poranění není doporučováno, protože myška si stehy efektivně vyndavá a ještě více si tím potom ublíží. Též pokud dojde ke zlomeninám nebo jinému závažnému zranění, je kvůli minimální šanci na uzdravení lepší volit bezbolestné uspání. 

Abscesy 

Vypadají na první pohled jako tukové nebo nádorové bouličky, ale jedná se o hnisovou výplň pod kůží. Objevují se po zranění. Léčí se propíchnutím sterilním ostrým předmětem a vymačkáním vzniklého zánětu. Nutné je následně ránu vydesinfikovat. Je vhodné navštívit veterináře i přes to, že mnoho zkušených chovatelů dokáže problém vyřešit doma. Po zákroku je nutné dodržovat 100% sterilitu a myšku z hoblin přesunout nejlépe na savé podložky.

PROBLÉMY S TRÁVENÍM


Vnitřní parazité 

U myší se projevují především výrazným hubnutím nebo naopak nafouknutým bříškem, mohou mít i vedlejší příznaky jako snížená imunita, špatná kvalita srsti (naježení), pšikání, problémy s pohybem, utlumená aktivita a nebo přílišná apatie. Odčervovat lze jak preventivně cca 4-6 x do roka, nebo až v případě komplikací. Vhodným přípravkem pro prevenci je Metrozol, což je sice slabé antibiotikum, ale lze ho podávat i mláďatům nebo březím samicím. Dobrou prevencí jsou i okyselující přípravky jako Acidomid K. Pokud proti parazitům nepomohou praventivní látky, lze použít Ivermectin. V případě léčby trávicích obtíží je vhodné po uzdravení podávat nějaký čas probiotika. 

  • Mezi nejčastějšími parazity u myší se řadí eimerie, cryptosporidie, giardie a především trichomonády - obvykle škodí jen oslabeným jedincům a mláďatům. Projevují se apatií, hubnutím a zhoršením stavu srsti. Myš obvykle sedí naježená a nahrbená v rohu ubikace. Léčba pomocí Ivermectinu, Metrozolu a dalších přípravků je účinná a viditelné zlepšení stavu je znát už velice brzy po podání. 
  • Škrkavky, tasemnice a další jiní psí nebo kočičí návštěvníci se u myší vyskytují jen výjimečně. Zabírají proti nim odčervovací pastičky jako Panacur, které jsou k sehnání v lékárně, ale obvykle se nasazuje léčba s širší působnosti. Prostředky proti oblým a plochým červům lze použít až po rozboru u veterináře při potvrzení jejich přítomnosti a zároveň i vyloučení výskytu dalších jiných myších parazitů. 
  • Kokcidie můžeme najít u myší stejně jako například u králíků. Vyskytují se v tenkém střevě a způsobují nedostatek prospěšné střevní mikroflóry. Jejich léčba není obtížná, ale je potřeba dostatek času, aby se myška z nemoci zotavila. Nejvíce jsou nebezpečné pro mláďata, už staré nebo jinak oslabené jedince. 

Nechutenství

Ačkoliv je obvykle spojeno s nějakou jinou nemocí, může se vyskytnout i samostatně a to především u starých nebo mladých myšek. Pokud nepomáhá podávání pestrého jídelníčku spolu s přípravky podporujícími chuť k jídlu (například pivovarské kvasnice a jiné vitamíny B, multivitamínové, probiotické a jiné zdravé pastičky k jídlu), je nutné myšku uměle nějaký čas dokrmovat stříkačkou (bez jehly), než opět začne jíst. K sehnání jsou v chovatelských potřebách obilné a jiné kašičky nebo mléka pro hlodavce. 

Průjem

Může být spojen opět s jinou nemocí a nebo se objevuje i při oslabení organismu například po léčbě antibiotiky nebo při stresu. Velice často způsobuje dehydrataci, proto je nutné dohlížet na pravidelný pitný režim. Při zjištění měkkého trusu zjednodušíme jídelníček a pokud do dvou dnů obtíže neustoupí, vyhledáme raději pomoc veterináře. 

Příliš zeleného krmení

Myšky sice potřebují občas přidat vitamíny, k čemuž se výborně hodí ovoce a zelenina, ale velké množství může způsobit nadýmání a jiné trávicí problémy. Nemoc se nazývá tympanie. Je způsobena nahromaděním plynů v břiše a ve střevech. 

Viry a bakterie

Nakažení jimi je možné trusem i infikovaným krmivem, vodou, vypadanou srstí nebo podestýlkou. Citlivější jsou oslabení jedinci s horší imunitou a malá mláďata. Přítomnost bakterií a virů se projevuje nejčastěji rychlým hubnutím, které může vést až k úhynu. Mezi původce patří například Salmonella (pozor - ta je jako jediná přenosná i na člověka), E. Coli, Pseudomonas, rotaviry a coronaviry nebo myší norovirus (MNV). 

PROBLÉMY S DÝCHÁNÍM

Respirační čili dýchací problémy jsou u myšek častou komplikací. Díky podivným zvukům můžeme brzy identifikovat případnou nemoc. Mezi nežádoucí zvuky patří vrkání a pšikání. 0 

  • Pšikání se projevuje tak, že myš vyprskává vzduch, se kterým odchází i kapénky (= něco jako rýma). Když si ji přiložíme k uchu, tak není slyšet žádný nepříjemný zvuk - myška dýchá plynule, bez obtíží a jen občas prská to, co má v nosíku. 
  • Vrkání na rozdíl od samotného pšíkání (se kterým se však často projevuje dohromady) není přímo nemoc či jiná komplikace, ale jen příznak nemoci. Vrkání je od pšikání rozeznatelné tak, že nepozorujeme jen náhodné "vyprsknutí", ale naopak myška při poslechu zblízka vydává relativně pravidelně zvuky podobné holubímu vrkání či jako by měla na plicích vodu, znatelně těžce se jí dýchá a může u toho i popískávat či chraptět. Tento specifický projev se též někdy nazývá jako klikání. Mnoho začínajících chovatelů a mazlitelů jej považuje za způsob komunikace a ani si neuvědomí, že by mohlo být něco v nepořádku. 

Zdravá myška však bývá poměrně tichá - výjimku tvoří snad jen situace při vzájemných hrách, krytí, kojení malých mláďat či při strachu nebo agresivním chování. Dýchací problémy jsou téměř vždy pro ostatní hlodavce navzájem nakažlivé (lidé a jiní větší domácí mazlíčci jsou mimo ohrožení). Nemocnou myšku je proto třeba oddělit od ostatních zdravých hned při prvních příznacích, aby se nákaza nešířila a na celý chov. Respirační potíže mohou být doprovázeny kašlem, nosním výtokem, rychlým a mělkým nebo naopak ztíženým dýcháním, dokonce i záněty středního ucha nebo neplodností. Platí, že čím méně jsou myšky cíleně šlechtěny k absenci tohoto problému, tím se u nich samozřejmě projevuje častěji a jsou k němu náchylnější - proto můžeme více respiračních nemocí pozorovat u jedinců ze zverimexů nebo z krmných velkochovů, než u zvířat z chovatelských stanic (i když výjimky občas potvrzují pravidlo v obou směrech).
Dispozice k pšikání a vrkání jsou z velké části dědičné, stejně jako imunita, která před nimi (ale i před trávicími obtížemi, nádory a jinými věcmi) chrání a proto by do chovu neměl být za žádných okolností připouštěn jedinec, který je momentálně nemocný či byl ošetřován jinak než přírodními prostředky (= antibiotika i jiná léčiva). Dispozice by se totiž přes mláďata šířily dále v chovné linii, nehledě na celkové oslabení po léčbě nebo dokonce onemocnění samotné, kterým se mláďata infikují ihned po narození od matky jak transplacentárně, tak mlékem, tak kapénkovou infekcí, kterou se respirační choroby snadno šíří dále.
Pšikání (ne vrkání) nemusí být vždy způsobeno nemocí. Může s jednat i o méně závažný problém, který myšku na rozdíl od bakterií nebo virů na zdraví neohrožuje tak výrazně.

Prašnost podestýlky


Hobliny, seno a jiné přírodní materiály jsou sice vhodné pro myšky, ale kvůli svému zpracování obsahují někdy mnoho prachu, který může být dráždivý a způsobovat pak pšikání. Řešením je citlivějším jedincům pořídit kvalitnější stelivo. 

Nachlazení

Myšky se mohou nachladit úplně stejně jako lidé. Hlavní přičinou je průvan, popřípadě i nevhodné nízké teploty. Spouštěčem může být však při špatné imunitě i stres nebo cokoliv jiného. Léčba probíhá klidovým režimem a podáváním bylinek jako je eukalyptus, jitrocel, echinacea, zázvor, lípa, hřebíček, lékořice a další - lze je přimíchat do krmiva, uvařit jako čaj, v případě eukalyptu i jen ponechat čerstvé větvičky uvnitř ubikace. Pokud bylinky nezaberou, je třeba navštívit veterináře a zvolit vhodnou léčbu,

Bakterie a viry

Bakteriální onemocnění se léčí antibiotiky jako například Tylosin, Enrofloxacin (tBaytril, Enroxil, Enrogal), Doxycyklin, a další se stejnými účinnými látkami. Při virové nákaze se však výjimečně podávají také jako prevence proti sekundárních bakteriální infekci. Bakterie a viry bývají velice zákeřné a občas se je ani nepodaří úplně odstranit. Často si jedinec vytvoří pouze rezistenci s tím, že se nemoc po každé změně a zátěži vrací a myška je pak po celý život (i když momentálně nemá sama žádné příznaky) pro ostatní infekční. Nejčastěji se můžeme setkat s nemocemi jako například chlamydie, streptokok, mycoplasma, pneumonia, sendai virus nebo adenovirus a další. Další méně časté: Pšikání a vrkání je opravdu universální způsob, jakým organizmus reaguje na nějaký vnitřní problém. Na vině můžou být ve výjimečných případech spolu s ostatními příznaky i plíseň, alergie či celkové oslabení. Vzácně se vyskytuje i vývojová vada či vnitřní srůst, které brání přirozené cirkulaci vzduchu a způsobují zvuky při dýchání. 

PROBLÉMY S ROZMNOŽOVÁNÍM

Reprodukční komplikace trápí především chovatele, kteří chtějí odchovávat mláďata, ale i u domácích mazlíčků mohou způsobit větší či menší problémy, které je třeba řešit. Co se týká rozmnožování, každý (i kdo nechová výstavní myšky) by měl vědět, že: 

  • Myšky se vzhledem k velikosti nekastrují - byl by to zbytečně riskantní zákrok.  
  • Žádná myška nemusí mít za svůj život mláďata. Samec může klidně být spokojený bez krytí a samicím se tím dokonce výrazně prodlouží život - nejsou zatěžovány porodem a odchovem, který je vyčerpá a je pro ně často riskantní. 

Falešná březost 

Někdy se u po nevydařeném krytí může objevit falešná březost, kdy se samička chová, jakoby čekala mladé = staví si hnízdo, odpočívá a podobně. Tyto příznaky odezní v průběhu 2 až 3 týdnů, kdy nastane nová říje. Falešná březost neovlivňuje zdraví. 

Neplodnost

Neplodnost se vyskytnout u samců i u samic ve stejné míře. Obvykle je neřešitelná a už vrozená. Může však nastat i špatnými životními podmínkami, dlouhodobým stresem nebo přítomností pachu predátora. Neplodnost občas nastává u samic i po potratech či prodělaných onemocněních. Pro podporu rozmnožování lze zvýšit příjem vitamínu E - ten se vyskytuje v mase, mléčných výrobcích, pšenici, sóje, salátu ... 

Toxémie (ketoza)

Vyskytuje se v březosti jen pár dní před porodem. Větší sklony k ní mají obézní samičky a prvorodičky. Má akutní průběh - prvními příznaky jsou nechutenství, apatie, zápach moči po acetonu, poté nastupuje zrychlené dýchání, křeče a průjem. Léčba bývá složitá a většinou neúspěšná - nemoc často končí potratem a smrtí. Může být způsobena nadměrným množstvím bílkovin a tuků, stresem či velký nedostatkem pohybu v období březosti. Vyloučná není ani jiná již probíhající nemoc, která ketózu spustí. 

Obtížný porod

Bohužel není ničím neobvyklým a ke komplikacím při rození mláďat občas u myší dochází. S přibývajícím věkem samice se riziko zvyšuje. Příčinnou může být i únava matky, zúžené porodní cesty nebo příliš velké či deformované mládě. Jsou-li při porodu viditelné problémy, můžeme u veterináře nechat aplikovat hormon oxytocin do svalu. Ve výjimečných případech jde i císařský řez, ale ten ne vždy dopadne úspěšně. 

Narození mrtvých mláďat

S tímto problémem nemůže chovatel obvykle nic dělat. Narození mrtvých mláďat může být způsobeno jejich úhynem již v děloze, při dlouhém porodu udušením v porodních cestách nebo po neodstranění plodových obalů matkou. 

Kanibalismus

Myši na rozdíl od krys a potkanů nejsou tak starostlivými matkami a občas se stává, že své potomky pozřou. Důvodem bývá především stres a rušení samice při odchovu mláďat. Kanibalismus však může být zapříčiněn i nedostatkem bílkovin živočišného původu, deformací či jinou vadou narozených mláďat, absencí mléka či hormonální poruchou samice. Při opakovaném požírání potomků není dobré na myších dále chovat, protože toto chování je z části dědičné a předává se z matky na dceru. 

Nedostatečná mléčnost¨

Je typická především pro bezsrsté (tzv.nunu) myšky. O klasicky osrstěných samic se však také může vyskytnout. Někdy se mléčnost dostaví za pár hodin. Pokud ne, můžou být mláďata umístěna k náhradní matce. Stejně jako v případě kanibalismu, na takových mláďatech není dobré dále produkovat potomky, protže by s největší pravděpodobností trpěli stejnými rozmnožovacími problémy jako jejich rodiče. 

Vyčerpání samic

Na vině bývá špatná kondice, celkové oslabení po nemoci, zhoršená imunita, nedostatečný výživa, stres či příliš dlouho probíhající porod. Při intenzivním kojení může také dojít ke snížení hladiny vápníku a s tím spojenými problémy. Samice je apatická a o mláďata nejeví příliš zájem. Je potřeba ji dodat energii například podáním glukopuru. 

Záněty 

U samic se občas objevují záněty mléčné žlázy, které jsou způsobeny průnikem mikroorganismů strukovým kanálkem či fyzickým poranění. Také u pohlavních orgánů může dojít k této komplikaci při páření nebo při zranění. K léčbě se využívají antibiotika dle doporučení veterinárního lékaře a doma oplachování vlažným heřmánkovým čajem. 

PROBLÉMY S OČIMA A UŠIMA 

Výtok z očí

Obvykle bývá způsoben poraněním, průvanem nebo vniknutím cizího předmětu, který je třeba vyndat. Časté jsou též alergie, problémy s prašností podestýlky i příliš velká koncentrace amoniaku, který vzniká rozkládáním se moči a exkrementů. Podrážděné oko můžeme vyplachovat borovou vodou, Ophtalem nebo jinou oční vodou. Po odstranění předmětu nebo jiné dráždivé příčiny se začíná stav vracet do normálu. Výtok z očí se může objevit i jako sekundární příznak jakékoliv jiné bakteriální nemoci. Zánět spojivek: Nejčastější příčinnou je nevhodná podestýlka, ostré sluneční světlo, ale může jít samozřejmě i o bakteriální infekci. Oko je dobré opět vymývat oční vodou nebo heřmánkovým čajem. Ve většině případů je nakonec třeba nasadit i antibiotickou léčbu. 

Výtok z uší

Zapáchá-li ušní maz a je-li ho větší množství, jedná se obvykle o zánět nebo příznak nemoci. Podle barvy lze částečně odhadnout, co myšku trápí - u bakterií je hnědavý, u kvasinek žlutý a u svrabu černý. Přesnou diagnózu však provede veterinář. 

Zánět středního a vnitřního ucha

Oba tyto ušní záněty většinou vznikají infekcí ve zvukovodu nebo poraněním. Mezi hlavní projevy patří třepání hlavou, její stáčení do strany, tření se o podložku, ve vážnějších případech i ztráta rovnováhy a pohyb v kruhu. Obvykle je přítomen i výtok z ucha. Vhodnou léčbu určí veterinář na základě otoskopiského vyšetření a nasadí antibiotika - například enrofloxacin. Myš se z tohoto problému zotavuje dlouho a někdy dokonce vyléčení není možné a dochází jen k určitému zmírnění příznaků. 

PROBLÉMY S POHYBEM A NERVOVOU SOUSTAVOU

Myš tanečnice 

Dříve byly tyto myšky velice populární, dnes jich naštěstí už příliš nenajdeme. Svůj název získaly na základě typického krouživého pohybu. Ten byl spojen se ztrátou rovnováhy na základě dědičné deformace struktury vnitřního ucha. Toto postižení je natolik omezující, že znemožňuje pohyb, příjem pití a potravy a celkově jsou narušeny její přirozené projevy a schopnosti. Množení tanečnic je neetické a hraničí s týráním, mezi chovateli je považováno za nepřípustné. 

Další stáčení hlavy a kruhovitý pohyb

Krom myší tanečnic záměrně křížených pro vývojovou vadu se může tato porucha vyskytnout i u zdravých jedinců následkem trvalého poškození po zranění, po zánětu středního ucha, mozkové či nervové příhodě. Ochrnutí: Obvykle bývá způsobeno poraněním v oblasti páteře, méně často potom stářím, nedostatkem vitamínu E či vápníku, výhřezem meziobratlové ploténky nebo virovou nákazou způsobující zánět mozkových blan. Virus lymfocytární choriomeningitis (LCMV), který zánět způsobuje, je přenosný na člověka u kterého onemocnění probíhá stejným způsobem. Proto by myši s touto poruchou měly být utraceny při prvních příznacích.

Poruchy mozku

Ať už po úrazu, stářím, nádorem, mozkovou / srdeční příhodou či nedostatkem určité složky potravy, tyto komplikace jsou nevratné a nemají jednotné příznaky. Mohou se projevovat od ochrnutí, přes křeče až po náhlé agresivní chování.

Křeče a třes

Příčiny mohou být různé. Z potravinového hlediska může být na vině nedostatku vápníku nebo hořčíku či přebytku vitamínu A. Prevencí je samozřejmě vyvážený jídelníček. Křeče bývají často způsobeny epilepsií, nádory nebo jiným poškozením mozku a nervové soustavy. U malých mláďat ve vrhu značí podvýživu, podchlazení a nebo nedostatek kyslíku po narození. V letním období počínající třes může být příznakem přehřátí organizmu při nedostatku tekutin a příliš vysoké teplotě - to hrozí především, když myšky necháme zavřené v přepravce v autě, které se pro ně velice rychle na přímém slunci stává něčím jako mikrovlnou a může způsobit trvalé poškození i smrt. 

Artróza, dysplázie a další

Ačkoliv myšky ve srovnání s většími mazlíčky na tyto problémy netrpí často, může se u nich dysplázie nebo artróza kyčelního kloubu také vyskytnout. Zpravidla se objevují na stáří a jsou rozpoznatelné neochotou k pohybu. Léčba operací ani jiným způsobem se neprovádí, veterinář však může předepsat nějaké léky proti bolesti.

Otlaky

Obvykle jimi trpí myšky ustájené na nevhodném povrchu, který je tvrdý a nepříjemný - příkladem je mřížovité dno. Výjimečně vznikají častou vlhkostí podestýlky. Zatížené jsou více obézní a těžké myšky, které jsou nuceny nést svou vyšší hmotnost. 

NÁDORY

Bulky a bouličky jsou kapitolou sami o sobě. Patří mezi největší strašáky majitelů myšek a mezi nejčastější problémy ve stáří. Naleznene-li bouličku, může se jednat jen o tukovou bulku (ty se dají v některých případech i rozmasírovat do ztracena), o zanícenou ránu po nějakém zranění, ale bohužel též i o nádor, který u myšek roste obvykle velmi rychle. Operace se nedoporučuje, protože je velice riskantní, stejně se obvykle rozšíří metastáze a hojení můžetakto oslabenou myšku stát život. S nádorem může nějaký čas žít, dokud ji nezačne viditelně trápit a omezovat v normálním fungování nebo nezpůsobuje bolest. Myšky, které již bulky mají by neměly být v žádném případě připouštěny. Stejně tak linie, ve které se nádory geneticky vyskytují v nízkém věku, by se neměla dále rozmnožovat. Nádory se mohou vyskytnou téměř kdekoliv na těle i uvnitř. Častější jsou u samiček.



17.1. 2018
autor: Kateřina Muchová
upravil: Nick Warren
zdroje
AFRMA - https://www.afrma.org/rmindexhealth.htm
Enterprise - https://chs-enterprise.webnode.cz/o-mysich/mysi-nemoci-a-problemy/
Fancy Mice - https://www.fancymice.info/husbandry--health.html
Hiiret - https://hiiret.fi/eng/health/?pg=2&sub=1
Mouse Word - https://www.mouseworld.g6.cz/index/index31.html